Fondation Louis Vuitton připravuje výjimečnou výstavu věnovanou nedostižným sbírkám Muzea moderního umění MoMA, která proběhne v budově nadace, jejímž autorem je architekt Frank Gehry. Na výstavě se veřejnosti představí více než 200 uměleckých děl – díla slavná i ne tolik známá, ale o nic méně významná. Výstava je poctou významné roli, kterou Muzeum moderního umění MoMA, jeho kurátoři a výstavní program hráli v historii umění dvacátého a jednadvacátého století. Budova MoMA v současné době prochází rozsáhlou rekonstrukcí a expanzí stávajících prostor, a proto si MoMA vybralo Fondation Louis Vuitton za svého partnera a dočasný domov pro svůj legendární umělecký fond v Paříži – v duchu svého poslání být vždy moderní.

Paul

Výstava „Being Modern: MoMA in Paris“, kterou společně pořádají Fondation Louis Vuitton v Paříži a Muzeum moderního umění MoMA v New Yorku, veřejnosti představí skvělý a široký výběr uměleckých děl, která se zapsala do historie moderního umění, a která MoMA získalo do svých sbírek od roku 1929. Výstava, která proběhne od 11. října 2017 do 5. března 2018, nabídne mistrovská umělecká díla od počátku éry moderního umění, přes všechny styly a trendy, například americká abstraktní malba, pop art a minimalismus, až po nejnovější soudobou tvorbu.

Multidisciplinární výběr 200 uměleckých děl „obsadí“ všechny prostory budovy nadace. Prezentovaná umělecká díla jsou ze všech šesti kurátorských oddělení MoMA; veřejnost tak bude mít možnost seznámit se s celou historií instituce a její sbírkovou filosofií. Výstava sleduje dva hlavní cíle: představit velkou část špičkových sbírek MoMA v Paříži a evokovat fluidnější a interdisciplinární instalace, s nimiž se návštěvníci MoMA budou setkávat poté, co proběhne rozšíření a renovace prostor Muzea moderního umění.

Mezi 200 exponáty, které budou k vidění na výstavě ve Fondation Louis Vuitton, jsou vrcholná umělecká díla od slavných jmen jako například Paul Cézanne, Gustav Klimt, Paul Signac, Ernst Ludwig Kirchner, Pablo Picasso, Henri Matisse, Giorgio de Chirico, Edward Hopper, Max Beckmann, Ludwig Mies van der Rohe, Marcel Duchamp, Francis Picabia, Alexander Calder, René Magritte, Walker Evans, Yayoi Kusama, Willem de Kooning, Jasper Johns, Yvonne Rainer a Frank Stella. Do výběru byla zahrnuta slavná umělecká díla i taková, která nejsou tak veřejně známá, ale nejsou o nic méně významná. Součástí výstavy je také výběr z archivů MoMA. Z archivních materiálů, které jsou veřejně vystavovány jen velmi zřídka, se veřejnost může dozvědět mnoho zajímavého z historie tohoto slavného muzea.

Některá umělecká díla budou vystavena ve Francii vůbec poprvé: Constantin Brancusi,

Bird in Space (bronzová plastika, 1928); Diane Arbus, Identical Twins, Roselle, New Jersey (1967); Andy Warhol, Campbells Soup Cans (1962); Philip Guston, Tomb (1978); Felix Gonzalez-Torres, (Untitled) USA Today (1990); Carl Andre, 144 Lead Square (1969); Christopher Wool, Untitled (1990); Barbara Kruger Untitled (You Invest in the Divinity of the Masterpiece) (1982); Romare Bearden, Patchwork Quilt (1970).

Bernard Arnault, prezident Fondation Louis Vuitton, komentuje:

„Chtěl jsem, aby výstava Being Modern: MoMA in Paris navázala na tradici našich dřívějších velkých výstav, například Keys to a Passion, 2015, a Icons of Modern Art, The Shchukin

Collection, 2016. Všechny tři výstavy byly zorganizovány v úzké spolupráci s některou špičkovou světovou sbírkovou institucí mezinárodního moderního umění. Tato výstava je dalším důkazem našeho odhodlání nabízet co nejširšímu publiku možnost seznámit se bezprostředně s tím nejlepším světovým uměním.“

Suzanne Pagé, umělecká ředitelka Fondation Louis Vuitton a hlavní kurátorka výstavy:

„Tato výstava sleduje dva hlavní cíle: představit veřejnosti v Paříži nejvýznamnější umělecká díla, která psala historii moderního umění, a evokovat dopad rozšířeného a zrekonstruovaného Muzea moderního umění na mezinárodní scénu.“

„Velký úspěch Muzea moderního umění také způsobil, že mnoho zajímavých věcí, které se MoMA týkají, unikají pozornosti. Jeho téměř hegemonní status navozuje ideu potenciálně univerzálního muzea umění – a tento koncept, jak ostatně uznávají i jeho dřívější zastánci, je již zastaralý.“

„Slavný ‚kánon moderního umění, který v roce 1936 představil ve svém manifestu Alfred H. Barr, legendární zakládající ředitel MoMA, vytyčil pro tuto instituci dva směry inspirované evropskými předchůdci: fauvismus a kubismus, které vyústili v abstraktní umění. Tento kánon se stal téměř nikdy nezpochybňovaným odkazem; jeho obsah však odporuje několika principům otevřenosti vůči umění z dalších geografických oblastí, identit a disciplín, které založil také sám Barr. Tyto principy jsou v rámci výstavy vysvětleny, redefinovány a prezentovány v nové perspektivě.“

Glenn D. Lowry, ředitel Muzea moderního umění MoMA, na téma strategie MoMA pro nadcházejících několik let:

„Muzeum má duální strategii – fungovat jako integrované výstavní galerie i galerie věnované konkrétním uměleckým médiím.“

Disjunktivní charakter moderního a současného umění by měl být – a je – v galeriích patrný. Je nutné využívat takřka ‚kolážového‘ přístupu, kdy každá galerie vypráví svůj vlastní příběh, galerie navzájem soupeří o pozornost a mohou mezi nimi vznikat i antagonistické vztahy. Nejde tedy o snahu prezentovat lineární progresi uměleckých hnutí či vztahů, která vlastně nemůže být nikdy nic jiného než arbitrární abstrakce.“

„Tento přístup nás vrací ke kořenům, k zakládajícím principům našeho muzea. Naše zájmy jsou v oblasti různých projevů moderní estetiky napříč více disciplínami. Je to příslib ideje muzea moderního umění. A přestože byl tento příslib mnohokrát zpochybňován, revidován a byl předmětem mnoha reinterpretací – a v budoucnosti stále bude, jeho zásadní důležitost spočívá v tom, že zajišťuje, aby Muzeum moderního umění vždy bylo synonymem inkluzivního a širokého chápání toho, co je moderní umění.“

Výstava „Etre Moderne: le MoMA à Paris“ je spolupořádána Muzeem moderního umění MoMA v New Yorku a Fondation Louis Vuitton v Paříži, pod vedením Glenna Lowryho (ředitel Muzea moderního umění MoMA) a Suzanne Pagé (umělecká ředitelka Fondation Louis Vuitton). Kurátorem výstavy je Quentin Bajac (hlavní kurátor fotografických sbírek Joela a Anne Ehrenkranzových, MoMA), asistentkou kurátora je Katerina Stathopoulou (asistentka kurátora MoMA) ve spolupráci s Olivierem Michelonem (kurátor Fondation Louis Vuitton) pro instalaci výstavy v Paříži. Část výstavy, která je věnována archivním materiálům, připravuje Michelle Elligott (ředitelka archívu, MoMA).

Výběr uměleckých děl a koncepce výstavy je dílem Glenna D. Lowryho a Quentina Bajace, jimž v jejich práci pomáhali zaměstnanci kurátorských oddělení MoMA. Kurátorská oddělení se také podílela na přípravě výstavy formou umožnění diskuze, vývoje komparativních přístupů a podpory otevřenosti vůči jiným geografickým lokalitám, estetickým horizontům a potenciálním identitám. Projekt vznikl v úzké spolupráci s uměleckým oddělením Fondation Louis Vuitton. Bernard Arnault, prezident Fondation Louis Vuitton, se osobně velmi zasadil o to, aby se výstava Being Modern: MoMA in Paris konala v Paříži. Projekt výstavy osobně podporovali Jean-Paul Claverie, poradce Bernarda Arnaulta, a Marie-Josée Kravis, prezidentka Muzea moderního umění MoMA.

V úterý 7. září 2017 v 11:30 se v sídle Fondation Louis Vuitton uskuteční tisková konference za osobní přítomnosti Glenna D. Lowryho, Quentina Bajace, Jean-Paula Claverie a Suzanne Pagé.

Doprovodný program

K výstavě je připraven rozsáhlý a pestrý doprovodný program architektury, filmu, performance a hudby. Na začátku ledna se uskuteční dva diskuzní panely, jichž se zúčastní ředitelé významných mezinárodních institucí. Diskuze bude na téma nových výzev, které stojí před sbírkovými institucemi v oblasti moderního a současného umění. Doprovodný program bude zahájen v první den výstavy (středa 11. října 2017 v 19 hodin) debatou ředitele MoMA Glenna D. Lowryho a Elisabeth Diller, zakládající partnerky studia Diller Scofidio + Renfro, které navrhlo přístavbu a rekonstrukci budovy MoMA.

Návštěva výstavy

Výstava bude probíhat ve všech čtyřech patrech budovy Fondation Louis Vuitton. Prvním tematickým okruhem je ‚první MoMA‘ a posledním v řadě je výběr z nedávných akvizic do sbírek tohoto muzea.

Když v roce 1929 Muzeum moderního umění vznikalo, vize Alfreda H. Barra se stala prototypem muzea moderního umění a definovala ‚kánon‘ modernity. Tehdejší sbírky reflektovaly různá evropská umělecká hnutí – první výstava v MoMA byla věnována Cézannovi, Gauguinovi, Seuratovi a Van Goghovi. Muzeum však záhy do svého sběratelského záměru přibralo soudobé americké umění (například obraz House by the Railroad od Edwarda Hoppera, který získalo do svých sbírek v roce 1930) a do svého poslání zahrnulo cíl sbližovat umělecké disciplíny.

V úrovni bazénu v galerii 1 a 2 budou k vidění (v první místnosti) umělecká díla jako například Cézannův The Bather a Picassovo The Studio, dále fotografie Walkera Evanse, filmy Edwina Middletona a několik utilitárních, umělých objektů. Druhá místnost představuje několik evropských modernistických hnutí – postimpresionismus (Signac, Opus 217); futurismus (Boccioni, States of Mind); přední umělecké osobnosti dvacátého století (Picasso, Boy Leading a Horse; Matisse, Goldfish and Palette, Paris, Quai Saint-

Michel); dadaismus (Picabia, M’Amenez-y); surrealismus (De Chirico, Gare Montparnasse (The Melancholy of Departure); Dalí, The Persistence of Memory; Magritte, The False Mirror) a abstrakcionismus (Mondrian, Composition in White, Black, and Red; Malevich, Suprematist Composition: White on White).

Příklon muzea ke středoevropskému umění se objevuje s Klimtovým plátnem Hope 2, A konflikty let třicátých nám připomíná triptych Maxe Beckmanna Departure. Filmy (Eisenstein, Disney), fotografie (Lisette Model, Alfred Stieglitz) a grafiky (Gustav Klutsis) odrážejí multidisciplinárních charakter sbírek.

V letech 1939-1960 se těžiště moderního umění přeneslo z Evropy do Spojených států. Pozornosti se začalo dostávat abstraktním expresionistům – Jacksonu Pollockovi (Echo No. 25; The She-Wolf), Marku Rothkovi (No. 10), Willemu de Kooningovi (Woman I) a Barnettovi Newmanovi (Onement III).

V přízemí (galerie 4) vítá návštěvníky Wall Drawing #260 od Sola LeWitta z roku 1975 a uvozuje nové estetické pojetí, které se začalo objevovat v šedesátých letech minulého století – minimalismus a pop art. Jsou zde k vidění geometrické a minimalistické abstrakce od Ellswortha Kellyho (Colors for a large wall), Franka Stelly (The Marriage of Reason and Squalor, II) a Carla Andreho (144 Lead Square) v kontrastu k moderní architektuře Miese van der Rohe. Dalším tematickým okruhem je pop art, pro nějž je typické opakování principů a motivů a inspirace populární kulturou. Návštěvníci shlédnou díla Andyho Warhola (Double Elvis; Campbell's Soup Cans; Screen Tests), Roye Lichtensteina (Drowning Girl), Romare Beardena (Patchwork Quilt) a mnoha dalších představitelů tohoto uměleckého hnutí.

Dále jsou k vidění fotografie Diane Arbus (Identical Twins) a ikonické designové objekty, jako je například legendární elektrická kytara Fender Stratocaster.

V prvním patře se galerie 5 a 6 otevírají nové umělecké expresi, která nastoupila v polovině šedesátých let a zabývala se zejména tématy těla a identity. Znovu se objevují klasické formy – malba (Philip Guston, Christopher Wool) a plastika (Joseph Beuys, Cady Noland, Felix Gonzales-Torres). Díla jsou radikálně transformována médii instalace, akce a performance, zatímco nové techniky, například video art (Bruce Naumann) a světelné kompozice (Jeff Wall) reformulují tvůrčí procesy. Vzniká nová forma práce s obrazem (Barbara Kruger) a jsou objevovány nové světy a identity (David Hammons, Juan Downey, Lynn Herslman Leeson).

Tanec (Yvonne Rainer), video a performance (Laurie Anderson) také vstupují do muzejního prostoru. Cindy Sherman je zastoupena kompletním cyklem sedmdesáti fotografií Untitled Film Stills na téma různých identit autorky.

Na druhém patře v galerii 8 dílo Measuring the Universe Romana Ondáka demonstruje nový vztah mezi uměním a světem. V galeriích 9 a 11 se návštěvníkům představí výběr moderního umění z celého světa. Většina těchto děl jsou akvizice do sbírek MoMA z posledních dvou let. Umělci z často opomíjených koutů světa (například Iman Issa z Egypta nebo Asli Cavusoglu z Turecka) zde také mají své místo.

Malba (Mark Bradford, Rirkrit Tiravanija), plastika (Trisha Donnelly, Cameron Rowland) a fotografie (La Toya Ruby Frazier) reagují na současné otázky formy, technologie a identity. The Newstand, dílo Lele Saveri, které bylo původně vystaveno ve stanic metra v Brooklynu a skládá se ze stovek autorsky publikovaných nízkonákladových zinů (fandomový časopis), slouží jako protiváha 176 emotikonů, které najdeme v každém mobilním telefonu. Zastoupena je i architektura – projekty pro Roosevelt Island v New Yorku od Rema Koolhaase.

Téma počítačů a internetu zpracovává Google Maps Pin od Jense Eilstruo Rasmussena, stylizovaný ‚zavináč‘ od Ray Tomlinsona a videohry od Tomohiro Nishikady a Davea Theuera.

V galerii 11 se neustále v nekonečné smyčce proměňuje videoinstalace Iana Chenga, kterou řídí automaticky generovaný počítačový program. V galerii 10 výstava končí zvukovou instalací od Janet Cardiff s názvem Forty-Part Motet (2001), která vznikla jako specifická umělecká reakce na architekturu Franka Gehryho.


O nadaci Fondation Louis Vuitton

Fondation Louis Vuitton je soukromá kulturní instituce sledující veřejný zájem, která sídlí v Bouloňském lesíku v Paříži. Vznikla s podporou korporátní filantropie skupiny LVMH/Moët

Hennessy Louis Vuitton a jejího generálního ředitele Bernarda Arnaulta. Nadace se zaměřuje na moderní a současné umění a umělce, které představuje mezinárodnímu publiku. Fondation Louis Vuitton je jednou z největších nadací svého druhu ve Francii a v Evropě.

Sídlo nadace navrhl architekt Frank Gehry. Budova je svého druhu uměleckým manifestem nadace.  Její originalita je výrazem francouzské a mezinárodní urbanistické tradice 21. století. Programová náplň je zaměřená na osvětu, zvyšování povědomí a prezentaci současného umění, sbírkovou činnost, výstavní činnost a zadávání uměleckých zakázek moderním umělcům.

Díky svým sbírkám i programové náplni je nadace pevně ukotvena v historii uměleckého hnutí dvacátého a jednadvacátého století. Nadace šíří osvětu mezi veřejností o moderních umělcích a jejich dílech a usiluje o dialog mezi veřejností, umělci i intelektuály. Poslání nadace Fondation Louis Vuitton jde ruku v ruce se snahou podpořit vznik a rozvoj silné moderní umělecké scény; toto poslání je patrné i v koncepci výstav, jež dávají široké veřejnosti možnost seznámit se s vrcholnými uměleckými díly dvacátého století.

Redakce
Autor: Redakce
O autorovi
Radost, štěstí a peníze nejsou jen pro vyvolené. Jsme online magazín, který Vám pomůže v osobním růstu. Podporujeme každého s chuťí pohnout svým životem.