Stretávam najrôznejších ľudí s odlišnými povahami a občas prazvláštnym temperamentom. Nikto sa nezmestí do „normy“, ktorú spoločnosť ohraničuje. Všetci kráčame, utekáme a plávame cestou života inak. Práve preto často počúvam vety ako: „vesmír ma nenávidí.“ Prípadne: „vesmír je proti mne.“

Znáte to, každý z nás má tendenci uchylovat se občas k takovým těm malým lžím. Kolikrát se Vám, ale v životě stalo, že i tyto malé neduhy přerostly v něco, co jste opravdu nechtěli? Důvodů proč občas lžeme je mnoho, milosrdná lež, pravda je krutá atd. Čím dříve se ale podíváme pravdě do očí, tím dříve se nám uleví a věci začnou být o mnoho jednodušší než se ze začátku zdály. Tady máte pár důvodů proč nelhat…

Stávalo sa to ľuďom, stáva sa to, bude sa to diať aj naďalej. Začne sa to nevydarenou víziou. Dostal si vtedy nápad, mal si stratégiu, financie a predsa to padlo. Prišiel si o čas, energiu, zdroje a možno zopár kolegov.

Plašíme sa a máme veľkú potrebu sa niečím stať. Máme už čosi za sebou a pritom stále predstierame, že sme na bode nula. TO VŠAK NIE JE PRAVDA.

Každý z nás ide svojou cestou, chodníkom a uličkou. Ja však verím, že my všetci sa v živote stretávame, pretože každý z nás chodí po svete občas po rovnakých a občas odlišných trasách. Prečo to spomínam? Veľa ľudí zvykne začínať vetu: „Vieš, keby som ja mal také možnosti.“ Alebo ďalšia moja obľúbená: „Niekto sa narodí a už nemusí nič.“

Když jsem chodil na základní školu, vysnil jsem si finanční obnos, který chci jako dospělý vydělávat. Částku jsem vnímal jako hranici úspěchu. Úspěchu, který mi zajistí spokojený a bezstarostný život. Když jsem se po několika letech na hranici dostal, žádný pocit uspokojení, radosti nebo úspěchu se nedostavil.